 Pakliže byl Skomarovský v Karlových Varech velice známá osoba, navíc prý osoba vyznamenaná osobně Klementem Gottwaldem, dovede si každý představit co se odehrávalo když se mezi obyvatele dostala zpráva že byl zatčen, jaká jsou podezření a že bylo také zjištěno skutečné jméno jiné než celou dobu uváděl. Na základě těchto a dalších uniklých informací pak mezi obyvateli vznikla fáma o tom že Skomarovský v bojích o Dukelský průsmyk zabil důstojníka Rudé armády vzal mu jeho doklady, jeho vyznamenání a celou dobu po válce až dodnes se za něj vydával. Kdo to byl Skomarovský opravdu. Vypráví Hrihorij Pavlovič J. alias Skomarovský. Jako vojín Rudé armády jsem sloužil u námořnictva na parníku Železňakov v Sevastopolu a po zničení flotily jsem odešel na úsek fronty pod Starou Rus. Tam jsem také získal první vyznamenání za hrdinství a odvahu, sestřelil jsem německého Junkerse 88. V r.1943 jsem byl poslán do Buzuluku, nastoupil jsem tam v rotě kde byli – podkarpatští Rusíni a Slováci. Zde jsem prodělal výcvik partyzánského charakteru, po absolvování výcviku jsem byl vybaven výstrojí a výzbrojí, zároveň mě byly vystaveny nové průkazy v němčině „Ausweiss“ s německými razítky a znaky z důvodu oklamání nepřítele - já dostal průkaz totožnosti vystavený na jméno Jurij Skomarovský s udanou adresou v Magdeburku v pracovním táboře že jsem slovenské národnosti a že můj otec je Polák, vystupovat jsem měl jako utečenec z výše uvedeného pracovního tábora. Z Buzuluku jsme byli dopraveni do města Jefremovo a s 15ti členy skupiny jsme prodělali parašutistický výcvik, pak byla naše skupina dvěma letadly zn.Dagles dopravena a vysazena na Slovensku v okolí Banské Bystrice, měli jsme provádět diversní činnost na Slovensku a dále jsme se měli spojit z druhou partyzánskou brigádou která tam operovala. Při výsadku jsem se zranil, naštípnul jsem si kost a 14 dní jsem nebyl schopen chůze navíc celé území bylo obsazeno němci a z toho důvodu nešlo splnit úkol a spojit se s dalšími partyzány. Už po výsadku se naše skupina zúžila na 7 osob a nevím kam se poděli ostatní, pak od listopadu až do ledna 1944 jsme téměř neměli co jíst tak jsme v počtu 5 lidí přepadli německý konvoj několika povozů ale střelba která nastala přilákala další německou posilu a nás 5 padlo do zajetí. Já zůstal sám, byl jsem mučen a kde jsou ostatní jsem se nedozvěděl. Odtud jsem byl poslán do českého tábora kde jako tlumočník působil jakýsi Růžička a tam bylo výslechem zjištěno že jsem polského původu načež jsem byl převezen do koncentračního tábora Ransdorf u Berlína. Dál se mnou byly vedeny výslechy polským němcem Josefem Klapštrekem a ten zjistil že nejsem Polák ale že jsem Rus tak jsem byl převezen do ruského koncentračního tábora ve Stuttgartu kde jsem pracoval v cementárně. V druhé polovině ledna 1945 jsem byl zařazen do Národní divize gen.Budiščenka – /zřejmě gen.Bunjačenko-Vlasovci/ kde jsme se připravovali na boj s Rudou armádou, já byl staršina a měl na starosti 30 koní s povozy a 30 osob. Velitelem byl němec Braun. V únoru 1945 ale byla značná část lidí z Vlasovovy armády vyslána k osvobozování koncentračních táborů a ke sblížení s Rudou armádou. 20.února 1945 jsme vyšli z Mündstetenu směrem na východ směr Drážďany, přešli jsme do Sudet a na Teplice směr Šanov a Louny, do Loun jsme dorazili v dubnu 1945. Již v táboře v Mündstetenu jsem se poznal s mojí manželkou Marií, byla tam v civilním táboře jako Ruska. Do Karlových Varů jsem přišel počátkem roku 1946 a uváděl jsem že jsem Slovák který bojoval na Slovensku v partyzánské skupině „Smrt fašizmu“. |
